40 otázek pro Martina Slavíčka
Co je pro tebe přírodní fotografie?
Východy slunce, solitérní stromy, a hlavně hluboké lesy.
Takže fotíš hlavně stromy. Jaké to vlastně je, vracet se pořád do lesa?
Světlo v lese se mění s denní dobou i s ročním obdobím a vytváří to různé nálady. Na jaře je ráno světlo jemné a chladné, často doprovázené mlhou, která dodává lesu tajemnou atmosféru. Večer je jemnější světlo a při západu slunce se odstíny zlaté a oranžové mísí s modrým světlem. V létě je ranní světlo teplejší a měkčí. Na podzim se stromy zbarvují do odstínů červené, oranžové, žluté a Martinův web hnědé, a večer je měkké světlo. Podzim v lese je jedním z nejpůsobivějších období. Ale osobně nejraději fotím v zimě. V zimě jsou stromy často bez listí, větve mají pokryté sněhem. A to je velká část mojí tvorby.
Jak vybíráš místa pro své fotografie? Máš nějaká oblíbená, kam se vracíš?
Výběr je pro mě často intuitivní. Rád objevuji nová místa, ale samozřejmě mám oblíbené lokality, kam se vracím. Jsou to místa, která mi nabízí stále nové pohledy a inspiraci. Sleduji východy slunce, mlhy nebo změny ročních období, které dodávají fotografiím jedinečnou atmosféru.
Jak velkou váhu přikládáš postprodukci?
Hodně velkou. Základní úpravy samozřejmě dělá každý, fotka trochu prokoukne. Rád si hraju s barvami.
Jak jsi vlastně začal vystavovat?
Výstavy jsem začal posezením s Liborem Šulákem v Dobré čajovně. Ukázal jsem mu svoje díla, a pomohl mě vybrat ty pro retrospektivní výstavu, která se uskutečnila v centru Lotus, v Dlouhé ulici v Praze.
Takže jsi začal výstavou
Ano, představil jsem na ní buddhistické učitele, stúpu a lesní zákoutí. Další se uskutečnila v Yes Kafe na Letenském náměstí v Praze, na kterou mi Dan Plavecký udělal pěkný poutač. Kavárnu kde se pravidelně pořádají výstavy vlastní Shuangjie Ye ( Sugi ), věnuje se grafickému designu a v kavárně má i grafické studio. Následovala samostatná výstava ve Skautském institutu v domě U Zlatého rohu, na rohu mezi Staroměstským a Malým náměstím. Ten je součástí Pražského kreativního centra, bloku radničních domů mezi Malým náměstím a náměstím Franze Kafky, vedle Pražského orloje. Potom společná výstava v galerii Salón na Letné. Retrospektivní výstavu mě uspořádali v Tibet Open House, to je místo s velkou tradicí pro setkávání lidí. Rozšířil jsem na ní svoje téma buddhistických učitelů a stúpy. A samozřejmě stromy v zimě. Na vernisáž přinesla Darja, majitelka japonské restaurace Myiabi vynikající rolky. Další samostatnou výstavu jsem uspořádal v ZASEKÁVÁKU, kam lidé rádi chodí.
Jaký je to pocit vidět své práce vystavené a jaké máš zkušenosti s reakcemi návštěvníků?
Vidět své fotografie na výstavě je vždy úžasný pocit. Je to završení celé té práce a možnost sdílet své vidění světa s ostatními. Reakce návštěvníků jsou pro mě často inspirující. Lidé mi občas sdělují svoje pocity, třeba že mé fotografie jim přinášejí klid. To je pro mě největší odměna.
Co by podle Tebe určitě měla fotka mít?
Dobré světlo. A musí být pořízená na místě, které vás nějak osloví.
Jak se Ti daří vyrovnat se s nepříznivým počasím při fotografování?
Nepříznivé počasí je velká výzva, ale může také přinést nové fotografické příležitosti. Důležité je mít kvalitní oblečení, které vás ochrání. A můžete se naučit využívat různé povětrnostní podmínky k vytvoření dramatických snímků.
Koukal jsem že sebou často nosíš Olympus, ten není tak rozšířený.
Olympus je díky svému formátu dost populární. Bohužel Olympus divizi fototechniky v prodal jedné japonské investiční skupině a tím vlastně fototechnika Olympus „zanikla“. Teď už se jmenuje OM systém.
Hodně tvých děl vzniklo na jihu Čech. Co se všechno dá fotit v jižních Čechách?
V jižních Čechách jsou lesy rozsáhlé a zahrnují různé typy lesních ekosystémů. Mezi nejznámější lesní oblasti v jižních Čechách patří Šumava, jeden z nejrozsáhlejších a nejzachovalejších lesních komplexů v České republice. Další významná lesní oblast, která se nachází v okolí Českého Krumlova je Blanský les, tam vzniklo mnoho mých fotek. Jsou tam kouzelná místa, zákoutí a lesní cesty. Potom Novohradské hory, lesy v této oblasti jsou známé svou malebností a nedotčeností. Kromě lesů, jsou to třeba rybníky. Nebo architektura okolních vesnic. Často obsahují stavební prvky, které se v regionu používaly po staletí. Lhenice a okolní vesnice jsou známé svými selskými usedlostmi, z nichž některé pocházejí ze 17. století. A kdo má rád historii, zamíří do Českého Krumlova. Malebné uličky, kamenné mosty, zrcadlení města v řece Vltavě, pohledy na zámek.
Lhenice jsou známé svojí produkcí ovoce už od nepaměti.
Lhenice a Český Krumlov jsou dvě města ležící v jižních Čechách, jejichž historie je pevně spjata se středověkem, obdobím rozmachu šlechtických rodů. Obě města byla založena v blízkosti obchodních cest, což mělo zásadní vliv na jejich rozvoj a prosperitu. Český Krumlov, ležící na řece Vltavě, měl strategickou polohu jako zastávka na obchodních trasách spojujících rakouské země s vnitrozemím Čech. V případě Českého Krumlova to byli především Rožmberkové, jeden z nejmocnějších rodů v Čechách, kteří městu vtiskli jeho charakteristický ráz. Během 14. až 16. století Rožmberkové proměnili Český Krumlov v centrum jejich panství. Lhenice byly ve středověku menším sídlem, ale rovněž spadaly pod vliv významných šlechtických rodů, jako byli pánové z Hradce. Lhenice sice nedosáhly takové prestiže jako Český Krumlov, ale zdejší šlechtické rody přispěly k rozvoji města v oblasti zemědělství a ovocnářství. Když se procházím Lhenicemi, jsou vidět dlouhé řady ovocných stromů všemi směry.
Netolice jsou nedaleko Krumlova, a byly taky dlouho pod správou rodu Schwarzenberků, podobně jako Český Krumlov.
Netolice a Český Krumlov mají erby, které vykazují heraldické shody, díky historickému spojení obou měst s rodem Rožmberků. Jedná se o stříbrnou růži s červeným jádrem na červeném poli, známou jako Rožmberská růže. Tento symbol pochází z erbu rodu Vítkovců, jejichž jednou větví byli právě Rožmberkové.
Nejstarší spolehlivá zpráva o Netolicích se zachovala z 10. století, kdy první český kronikář Kosmas ve své latinské kronice uvádí k roku 981 názvy pomezních hradů slavníkovského panství, které mělo na jižní straně proti Rakousům pomezní hrady Chýnov, Dudleby a Netolice. Pod ochranou knížecího hradu v Netolicích vedla obchodní cesta, která spojovala Rakousko a směřovala od Chvalšin přes Lhenice do Netolic, a odtud pokračovala dále do Vodňan a do vnitrozemí čech. V podhradí se postupně začali trvale usazovat první kupci, řemeslníci a obchodníci, kteří položili základy ke vzniku trhové osady. Na postupném osídlení se podíleli feudální majitelé a dva důležité kláštery - Vyšší Brod a Zlatá koruna. Když chtěli městští poddaní získat od feudála určité výhody, byli nuceni složit určitý dar. Obyčejně to byly vzácné výrobky a peníze. 23. prosince 1622 císař Ferdinand II. daroval Netolice a Lhenice s celou řadou dalších vesnic rodu Eggenbergů. V jejich majetku byly Lhenice až do roku 1719, kdy po vymření členů tohoto rodu Netolická panství se Lhenicemi připadlo dědictvím na Schwarzenberky.
Lhenice
Jak se uvádí v knize Lhenice - zahrada jižních Čech, nejstarší spolehlivá zpráva o Netolicích se zachovala již z 10. století, kdy první český kronikář Kosmas ve své latinské kronice uvádí k roku 981 názvy hradů slavníkovského panství, které mělo na jižní straně proti Rakousům tyto hrady: Chýnov, Dudleby a Netolice. Pod ochranou knížecího hradu v Netolicích vedla obchodní cesta, která spojovala Rakousko a směřovala od Chvalšin přes Lhenice do Netolic a odtud pokračovala dále do Vodňan a do vnitrozemí čech. V podhradí se postupně začali trvale usazovat první kupci, řemeslníci a obchodníci, kteří položili základy ke vzniku trhové osady. Na postupném osídlení se podíleli feudální majitelé a dva důležité kláštery - Vyšší Brod a Zlatá koruna. K založení kláštera došlo v roce 1263. Jestliže chtěli městští poddaní získat od feudála určité výhody, byli nuceni nejdříve složit určitý dar. Obyčejně to byly vzácné výrobky a peníze. V roce 1557 Lheničtí posílají na Český Krumlov Vilémovi z Rožmberka dva věrtele jablek, věrtel hrušek, pět husí, a čtyřicet slepic s přáním, „aby tento dar malý byl milostivě a laskavě přijat“. Také v roce 1561 posílají Lheničtí na krumlovský zámek sud jablek a sud hrušek. 23. prosince 1622 císař Ferdinand II. Daroval Netolice a Lhenice s celou řadou dalších vesnic rodu Eggenbergů. V jejich majetku byly Lhenice až do roku 1719, kdy po vymření členů tohoto rodu Netolická panství se Lhenicemi připadlo dědictvím na Schwarzenberky. Tolik uvádí vzácná kniha Václava Starého, která byla vydaná k výročí 700 let založení osady Lhenice.
Zlatá Koruna patří mezi historické stavby, a je to takový skrytý klenot jižních Čech.
Jeden z nejlépe dochovaných gotických klášterních komplexů v České republice má unikátní polohu a architektonické detaily jej činí neobyčejně zajímavým pro fotografování. Nachází se v malebném údolí, obklopený lesy a kopci, což dodává místu pocit odloučení. Interiér kláštera je příkladem klasického gotického uspořádání s prostornými, vysokými místnostmi, kde stropy podpírají masivní žebrové klenby. Pro fotografa je vnitřní dvůr Zlaté Koruny, typický pro cisterciácké kláštery, velmi fotogenický. Vnitřní dvůr kláštera Zlatá Koruna je ohraničen arkádami s gotickými oblouky, které propouští světlo během dne z různých úhlů. V ranních hodinách, kdy slunce stoupá, světlo vytváří dlouhé, měkké stíny, které se promítají na kamenné dlažby a stěny klášterních budov. Klášter je obklopen lesy a řekou Vltavou. Zimní období, kdy je klášter pokryt sněhem, zase přináší pocit tichého útočiště.
V jižní Čechách jsou taky zajímavé lokalita pro kameny?
Jižní Čechy patří taky mezi tradiční lokality s výskytem vltavínů. Ke známým nalezištím vltavínů patří například Netolice a Lhenice. V barvě vltavínů se odráží příroda. Vltavíny jsou většinou zelené kameny. V rakouské lokalitě Pyhrabruck jsou vltavíny hnědozelené. V barvě vltavínů se odráží příroda. V Jižních Čechách patří se stále dají nalézat. Vltavíny se totiž netěží, ale hledají. Prvním nalezištěm byl Týn nad Vltavou. Je to přírodní křemičité sklo. Vltavín je tektit, což znamená přetavený, změněný tavením. Je to jediný známý tektit, který je průsvitný a nádherně zelený. Vltavíny jsou staré asi 15 milionů let. Složením je nejblíže obsidiánu.
Byl jsi někdy na místech se zajímavou historií?
Třeba jihozápad Krymského poloostrova. Pobřeží Černého moře. Černé moře leží na rozhraní Evropy a Asie. Rozkládá se podél několika zemí. Vzpomínám na černomořské přístavní město Balaklava, na vlny které narážely na jeho břehy. Místo s bohatou historií a malebnou krajinou. Balaklava byla popsána už Homérem v básni „Odyssea“ z 8. století před naším letopočtem. Paměť této oblasti sahá až do 1. století našeho letopočtu, popisuje rybářskou vesnici, kde byli hlavními obyvateli Býci. Původní název poloostrova byl kvůli nim Tavrida. Jsou tam velice dobře vidět hvězdy, noční obloha je úplně posetá, stačí zvednout hlavu a celý vesmír je nad vámi. Nejkrásnější pláže na Balaklavě se nacházejí na nepřístupných místech, kam se lze dostat pouze po moři. Město se rozkládá kolem hluboké, úzké zátoky, která se táhne asi jeden a půl kilometru do vnitrozemí. Pobřeží je lemováno desítky metrů vysokými vápencovými skalnatými útesy, které poskytují krásné výhledy na Černé moře. Dalším zajímavým místem je samotný přístav, kde se mísí moderní jachty s tradičními rybářskými loděmi. Procházka podél přístavu byla pro mě příjemným zážitkem. Vychutnáte si poklidnou atmosféru místa a pohled na zátoku s jejími tyrkysovými vodami, pro fotografa je to zajímavé. Hlavně noční záběry, kdy lodě vytvářejí odlesky na vodní hladině, což dodává snímkům hloubku a atmosféru. Naproti na břehu Černého moře na východním pobřeží Rumunska leží Constanta. Historie Constanty sahá až do doby před 2,5 tisíci lety. Obloha je posetá hvězdami, které se zrcadlí na hladině moře. Na okraji Constanty jsou velké loděnice a největší rumunský přístav. A velkolepá delta Dunaje, která se v Rumunsku vlévá do Černého moře. Jde o nejzachovalejší říční deltu v Evropě, kterou tvoří síť rákosí, mokřin, ostrůvků a lužních lesů. Místo lemují pláže s křišťálově čistou vodou. Černého moře, někdy azurově modré, jindy tmavé a hluboké, jako by skrývalo tajemství starých civilizací, které kdysi žily na jeho březích.
Máme oba rádi kulturu Asie, Japonsko a Čínu. Co pro Tebe znamená Japonsko?
Fotky sopek a pobřežní krajiny. A hora Fuji je neodmyslitelným symbolem souostroví. Je relativně mladá, a je složena především z bazaltů, což je vyvřelá hornina. Fudži je častým námětem mistra Hokusai, který se hlásil k odnoži buddhismu zvané Ničiren. ( odkaz
A prvním, kdo horu zdolal, byl v roce 663 buddhistický mnich En no Gyoja. Pohled na horu je pro Japonsko typický stejně jako popíjení čaje.
V Japonsku je díky šintoismu, které tam bylo před příchodem buddhismu, mnoho zajímavých míst na focení. Šintoismus má hluboký vliv na japonskou krajinu a kulturu. Šintoistické svatyně jsou často umístěny na krásných přírodních místech, jako jsou hory, lesy, břehy řek nebo pobřeží, a mají charakteristickou architekturu s bránami torii, které symbolizují přechod z profánního světa do posvátného prostoru. Staré a velké stromy, zejména kryptomérie a borovice, jsou považovány za obydlené kami, a mohou být ozdobeny rituálními objekty. Prameny, řeky a vodopády jsou často uctívány a používány při očistných rituálech.
Čína je pro fotografa taky zajímavou destinací. Skalní formace Zhangjiajie, Guilin a řeka Li, malebná krajina s vápencovými horami a klidnou řekou. Místa jako Fenghuang nebo Lijiang zachovávají tradiční architekturu a způsob života. Na mnoha místech jsou stúpy. V čínské zahradní architektuře, která je sama o sobě fascinujícím objektem pro fotografování, jsou stromy a bambusy pečlivě umístěny tak, aby vytvářely harmonii mezi člověkem a přírodou. Tyto zahrady často kombinují různé prvky, jako jsou skály, voda, stromy a bambusy. Bambusy u kterých sedíme vysázel pan Kocourek a různé druhy bambusů si můžete prohlédnout u něj, věnuje se jejich pěstování.
O Japonsku je známé, že mají rádi umění.
Mají rádi výstavy, třeba v Mitsubishi Ichigokan Museum v Tokiu ( odkaz https://mimt.jp/ ) Rád bych sám někdy v Japonsku uspořádal výstavu. Výstavy a záliba pro umění je pro Japonsko typické stejně jako třeba jejich znakové písmo. A koukal jsem, že se učíš psát čínsky.
Učím se už nějakou dobu.
Je zajímavé sledovat, jak jsou znaky vytvářené. Některé jsou podobné v japonském i v čínském jazyce. Znak pro slovo "strom" je v japonštině a čínštině stejný, protože japonština převzala mnoho čínských znaků. Znak představuje stylizovanou podobu stromu 木
Z Číny se převzal taky čaj.
Ano, z Číny byla dovezena první monografie popisující pěstování a přípravu čaje, kterou napsal čínský učenec Lu Yu (733-804). Čaj byl tehdy záležitostí japonského císařského dvora a buddhistických chrámů. Zen buddhismus pochází právě z Číny, kde je znám jako "čchan", a v Japonsku získal hluboký vliv. Zen buddhismus vznikl v Číně spojením mahájánového buddhismu a taoistických myšlenek. Čínský čchan zdůrazňuje koncept náhlého osvícení, kde je osvícení chápáno jako náhlé a okamžité uvědomění si pravé podstaty reality. Toto osvícení je vnímáno jako něco, co je přístupné každému v jakémkoliv okamžiku, bez ohledu na dlouhodobou praxi. Japonský zen přijal myšlenku postupného osvícení, kde osvícení není nutně v jeden okamžik, ale dlouhodobý proces, který se rozvíjí prostřednictvím kontinuální praxe a disciplíny. V čínském zenu je tedy taoismus, s jeho důrazem na přirozenost, nejednání a spontánnost. V japonském zenu je důraz na disciplínu a estetiku. To se odráží v meditaci i v každodenním životě, včetně umění, jako je čajový obřad, kaligrafie a zahradní design.
Kaligrafie a zen sdílejí filozofické a estetické propojení, které vychází z jejich kořenů v Japonsku a Číně.
Kaligrafie je více než umění psaní. Vyžaduje soustředění a přítomnost v daném okamžiku. Tahy by měly být precizní a spontánní. V kaligrafii je nezbytné, aby mysl byla klidná a soustředěná, což umožňuje provádět přesné pohyby štětce. Kaligrafie může být považována za fyzické vyjádření zenových principů, kde každý tah štětcem je odrazem vnitřního stavu umělce. Podobně praktikující zen se učí zbavit se zbytečných myšlenek a jednání, aby mohl jednat v souladu s okamžikem.
Dají se někde kaligrafie vidět?
Pěkná byla třeba výstava japonských zenových obrazů Zenga v Národní galerii, ( povede na https://shop.ngprague.cz/zenga-japonske-zenove-obrazy-ze-sbirky-kaeru-an-2 ) ta mě zaujala.
Co pro Tebe znamená fotografování přírody?
Fotografování přírody je způsob, jak se s přírodou spojit a vyjádřit svou kreativitu, a jak inspirovat k její ochraně.
Fotíš často mraky
Je úžasné sledovat oblohu v neustálém tanci světla a stínu, barev a nálad. Začíná to za úsvitu, kdy noc ještě drží svou vládu, ale první paprsky slunce se již proplétají, aby ozářily oblohu. Mraky se jen váhavě opouštějí svůj noční klid. Jsou těžké a temné, temně modré, někdy až fialové, s nádechem černi, jakoby si přinášely kousek noci s sebou. A pak, jako by se ve svém ospalém stavu nechtěly nechat rušit, se začnou měnit. Když se slunce konečně dostane nad horizont, obloha ožívá. Mraky se rozhoří v odstínech růžové, oranžové a červené. Každá barva odráží jinou emoci – je v tom radost, naděje, ale i melancholie. A pak, jak slunce stoupá výš, mraky, které byly před chvílí tak živé, začínají blednout, jako když vzpomínka na krásný sen postupně vyprchává. Obloha se mění na jasně modrou, hlubokou a klidnou.
Jak se dá vyrovnat s nepříznivým počasím při fotografování?
Nepříznivé počasí je výzva, ale může přinést nové fotografické příležitosti. Důležité je mít kvalitní oblečení. A můžete se naučit využívat různé povětrnostní podmínky k vytvoření dramatických snímků.
Co Tě nejvíce motivuje v tom, co děláš?
Největší motivací je pro mě radost a uspokojení z toho, že mohu sdílet krásy přírody s ostatními.
A baví mě tisknout fotografie na kvalitní papír.
Tvoje fotografie jsou známé kvalitou tisku. Můžeš nám přiblížit, jak probíhá proces tisku tvých fotografií?
Kvalitní tisk je pro mě stejně důležitý jako samotné fotografování. Používám speciální papíry a inkousty, takže barvy jsou věrné a tisky vydrží léta bez ztráty kvality. Proces začíná výběrem fotografie a její úpravou v digitálním formátu. Poté ji tisknu na profesionálním tiskárně, která má kvalitní barvy. Vytištěné díla pečlivě kontroluji a některá připravuji k zarámování.
Jeden čas jsi dělal známky, s tím se asi běžně člověk nedostane do kontaktu?
Při výrobě poštovních známek jsou k tisku užívány technologie, se kterými se v běžných tiskárnách není možné setkat. Používá se archový ocelotisk po jednotlivých barvách na strojích s ručním nakládáním a vykládáním aršíků. Ale především byla při výrobě zajímavá spolupráce s českými a slovenskými výtvarníky a rytci. Na známkách se zobrazují historické a soudobé osobnosti, ale také významné události, příroda i umění. Jejich návrhu se věnuje velká péče. A známka není obyčejnou ceninou. Je i zajímavým sběratelským předmětem.
Známky se asi netisknou na běžný papír?
Pro tisk poštovních známek se používá speciální papír, to mě vždy zajímalo.
Jaké papíry vlastně pro svoje umělecké tisky používáš?
Používám hlavně papíry s příměsí bavlny, takže mají jemný, přirozený povrch. Papíry mají přirozený vzhled a nejsou náchylné k nežádoucím barevným změnám pod různými světelnými podmínkami. To je důležité pro dlouhodobé uchování uměleckých děl. Nabízí různé textury, každá textura poskytuje jiný vizuální a hmatový zážitek. Mají precizní absorpci inkoustu, což vede k ostrým, jasným tiskům s bohatými a živými barvami. A hlavně umějí udržet skutečně černou barvu. To je pro mě důležité a lidem se takový tisk líbí.
Dají se někde Tvoje umělecké tisky koupit?
Třeba na
https://prints.format.com/shop/u/slavicek/professional-prints
prodávají do desítek zemí, zarámované tisky, zarámovaná plátna, trička, mikiny. Moje práce jsou pohromadě na samostatné stránce, postupně tam přidávám další. Umělecký tisk na vysoce kvalitním papíře můžete zakoupit přímo ode mě v České republice, dám vám osobně vybrat. Neváhejte a prohlédněte si dostupné kusy na mém profilu na Artwork Archive
( povede na https://www.artworkarchive.com/profile/martin-slavicek ). Je tam všechno co mám v nabídce a kde jsem fotil. Díky široké škále velikostí, stylů a motivů jistě najdete něco, co se vám bude líbit.
Máme oba vztah k Českému Krumlovu, krásnému místu.
Každý z domů v historickém centru nese svou vlastní historii. Středověké domy byly často úzké, hluboké, orientované průčelím do ulice, někdy s podloubím. Zajímavým prvkem historických domů v Českém Krumlově jsou jejich nádvoří a vnitřní prostory. Na fasádách domů můžeme najít různé symboly, erby a nápisy, které odkazují na bývalé majitele, cechy nebo na ochranu domu.
V městském okrsku Latrán, který se rozkládá v blízkosti hradu, je mnoho historických domů z 15. a 16. století. Tyto domy byly často sídly městské šlechty nebo významných měšťanů. Samotný krumlovský zámek byl budován a přestavován od 13. století, což vedlo ke směsi gotiky, renesance a baroka. Zámek se tyčí nad městem na skalnatém ostrohu, ze kterého jsou krásné panoramatické výhledy na město a okolní krajinu. Z něj můžete vytvářet dramatické snímky zejména při západu nebo východu slunce, kdy město zalévá zlaté světlo a prodlužují se stíny. Zachytíte z něj zachytit jak město s jeho klikatými uličkami a střechami starobylých domů, tak i řeku Vltavu, která se vine městem jako stříbrná stuha. Její klikatý tok vytváří několik malebných meandrů. Dýchá tam na mě nepopsatelná atmosféra. Sjel jsem na voru celý meandr.
Místo bylo osídlené už asi dlouho?
Kopec, na kterém stojí majestátní zámek v Českém Krumlově, je svědkem tisícileté historie lidského osídlení této části jižních Čech. Je součástí Českokrumlovské vrchoviny, která patří do širší oblasti Českého masivu, jednoho z nejstarších a nejstabilnějších geologických útvarů ve střední Evropě. Základy Českého masivu byly položeny stovky milionů let před tím, než byla oblast osídlena lidmi. Toto období formovalo krajinu střední Evropy, kdy byla dnešní Česká republika součástí mnohem větší pevniny. Český masiv zůstal relativně stabilním územím, a proto se v něm zachovaly staré horniny, které dnes tvoří podkladové vrstvy vrchů v oblasti jižních Čech. V minulosti na tomto místě tekly potoky, které přispěly k erozi, a pomalu tvarovaly jeho svahy. Díky tvrdosti granulitů a žul zůstaly hlavní struktury kopce zachovány, což umožnilo stavitelům ve středověku na něm vystavět pevný a strategicky významný hrad. Archeologické nálezy na tomto místě naznačují, že kopec byl osídlen již v pravěku, kdy jeho strategická poloha lákala k výstavbě opevněných osad. Středověcí stavitelé si zřejmě dobře uvědomovali kvalitu podloží, když se rozhodli postavit na tomto místě rozsáhlý hrad, který později prošel přestavbou do jednoho z nejvýznamnějších zámků v České republice.
Cestovatelé z Asie město i zámek dost navštěvují.
Japonsko je známé svou úctou k historii a tradicím, a Český Krumlov přitahuje zachovalou středověkou architekturou. Úzké uličky, historické domy, a impozantní českokrumlovský zámek, jsou pro Japonce ukázkou evropské historie a kultury. Na zámku je k vidění sbírka asijského umění, zejména čínského a japonského porcelánu. Japonce oslovuje kombinace zachovalé architektury a přírodního okolí, což vytváří harmonii mezi lidskou činností a přírodou, podobně jako v japonské estetice. Japonci jsou taky známí svou láskou k fotografii a Český Krumlov je pro ně rájem.
Myslíš, že si naši předci spolu někdy povídali?
Třeba se potkávali na náměstí Českého Krumlova nebo spolu sedávali v hospodě.
Na závěr bych chtěl poděkovat za tuto možnost rozhovoru, vážím si toho. A všem co fotí chci popřát dobré světlo a spoustu nádherných snímků.
Comments
Post a Comment